Empire from afar

Kapitola 1-Kontakt

Plukovník Bartoloměj Kovik stál před velikým skleněným oknem ve velícím můstku hvězdné základny Hideron. Byl unavený, protože musel vstávat brzy ráno kvůli dnešní velké události-prvního zpuštění nového hvězdného křižníku Spár. Asi po sté otevřel na veliké obrazovce visící na zdi velínu údaje u nové lodi. Hvězdný křižník Spár, křižník třídy Spár, první ve své sérii. Disponuje třemi hyperprostorovými reaktory a je schopen urazit vzdálenost…Plukovník Kovik přeskočil údaje o cestování a přešel k údajům o výzbroji…plasmová trojčata z laboratoří Flotilní zbrojovky jsou schopná vystřelit dvěstěkrát za minutu a jsou schopná penetrovat pancíř o tloušťce tří metrů. Určené pro boj s nepřátelskou flotilou a podporu pozemních sil. Rakety Smrt nesoucí nukleární hlavici, kterými Pár disponuje v omezeným množství, jsou rakety určené pro podporu pozemních sil a strategické bombardování. Laserová děla…Kovik zavřel údaje o lodi a podíval se z okna. Venku viděl obrovskou loď disponující všemi možnými děly a s obrovskými motory na zádi, viděl jednotlivé systémy na lodi, ale ten pohled mu připadal velmi podivný, protože ta loď byla mrtvá, údaje na počítači mu neukazovaly žádné známky života a loď stála v kotvící stanici Hideronu.

„Plukovníku, už je tady.“ Ozvalo se z vysílačky, kterou měl zavěšenou na opasku. Podíval se naposled na Spár a v okně také uviděl odraz sám sebe. Upravil si límeček své bojové uniformy, ujistil se, že je jeho pistole v pouzdře na opasku, zhluboka nadechl a vydechl a vyšel na chodbu, odkud se vydal do doku Hideronu.

                                                                                                  ***

„A nyní další zpráva z našeho zpravodajství: Dnes je pro naši planetu významný den, protože se dnes uskuteční křest a první spuštění zbrusu nového hvězdného křižníku třídy Spár.“ Řekla moderátorka TV Earth v televizi.

„Pojď se podívat! Už to tam je!“ Zakřičel mladý Jan Kovik a do obývacího pokoje, kde se zrovna díval na zpravodajství přiběhla žena v zástěře.

„Na základě flotily Hideron jsme dorazili s generálem Brutonem, který se křestu zúčastní. Generále prosím pár slov.“

„Dnes máme tu čest rozšířit naší skvělou flotilu o nový kousek, loď třídy Spár je zatím nejlepší a nejmodernější vesmírnou lodí v nám známém vesmíru, disponuje nejnovějšími zbraňovými systémy a mimochodem i nukleárními hlavicemi.“ Řekl generál Bruton do mikrofonu a odměnil redaktorku jedním ze svých vzácných úsměvů.

„Mami kdy tam bude táta?“ Řekl mladý Jan Kovik a pohlédl na svou matku.

„Nevím zlatíčko, dívej se a buď trpělivý.“

„A nyní k nám přišel plukovník Bartoloměj Kovik, velitel bezpečnosti Hideronu, jeho úkolem dnes je dohlédnout na to, aby se nestalo nic vážného. Plukovníku, řekněte nám, hrozí dnes nějaké nebezpečí?“

„Mamí! To je táta!“

„Ano já vím zlatíčko, ale teď se ztiš.“

„Nebezpečí ze strany národoveckých teroristů je tu samozřejmě vždy reálné, ale na základně jsou všude přísné kontroly a mohu vás ujistit, že tu žádný terorista není.“ Řekl plukovník Kovik a významně se podíval na redaktorku.

„Plukovníku já vám děkuji.“ Řekla redaktorka a začala komentovat dění na základně.

„Tam byl táta!“ Vřískal nadšeně Jan a radostně se díval na svou matku.

„Ano já vím, ale ztiš se prosím, dívám se na zprávy.“

„A je to tu! Plukovník Kovik společně s generálem Brutonem konečně ve vesmírném stíhači přistávájí na trupu lodi Spár! A vystupuje jedna osoba ve skafandru a u ní druhá! A ta první nese v ruce láhev a rozbíjí ji o trup lodi! Jak můžete slyšet, na základně hraje hymna naší slavné vlasti, Republiky Země! Plukovník s generálem nám mávají z trupu lodi a nastupují zpět do stíhačky a letí k přistávacímu doku lodi, kde generál aktivuje motory! A stíhačka už přistává v docích, ano a dostáváme hlášení, že generál s plukovníkem už stoupají po schodech do můstku, ano a je to tu! Slavný okamžik pro celý svět! Loď se rozsvěcuje a u motorů se objevuje modrá záře a hymna hraje pořád dokola, lidé na základně jásají a k lodi plují malé transportéry se zásobami a posádkou. A dostáváme další hlášení, zbraňové systémy jsou připraveny k použití a už se vypaluje mohutná salva z třiceti plasmových věží! Patnáct věží na každé straně lodi vystřelilo třikrát! Berme to jako signál! Ať se třesou nepřátelé Republiky Země!“

„Mami teď je táta slavný?“ Zeptal se Jan své matky, která ho však jen odbila mávnutím ruky a dále poslouchala.

„Je zde přítomen i náš prezident, generál Otmar Ghar, pane prezidente, co nám řeknete k dnešnímu dni?“ Zeptala se redaktorka a přisunula mikrofon k ústům prezidenta.

„Je to významný den pro všechen lid Země, dnes naše flotila dostává nové možnosti průzkumu vesmíru, máme možnost postavit se novým nepřátelům s touto skvělou lodí a také máme nové možnosti při zabezpečování naší planety.“ Řekl prezident a významně se díval z Hideronu na postupně aktivující se loď.

                                                                                                     ***

Poručík Garik hleděl do monitoru ve velícím můstku na předsunuté základně Pluto a vychutnával si svůj příděl svačiny. Na monitoru se najednou objevilo několik červených bodů a rozhoukal se alarm.

Garik odložil svačinu na stůl a odeslal k neidentifikovaným lodím žádost o identifikaci. Nic se nedělo a Garik vzal do ruky mikrofon od interkomu a najednou se celá základna zatřásla a Garik viděl přes veliké skleněné okno několik lodí útočící na jeho stanici. Potom viděl ještě stíhačky vylétávající vstříc nepříteli, bylo jich však příliš mnoho, několik stíhaček nepřítele nemohlo zastavit. Viděl výbuchy a paprsky výstřelů odrážejících se od energetických štítů nově příchozích. Garik se vzpamatoval a došel k počítači, snažil se poslat zprávu o útoku na Hideron, ale nepřítel rušil signál. Potom stanice Pluto dostala přímý zásah a Garik spadl na zem a praštil se do hlavy o stůl. Potom palba ustala. Do velínu přišlo několik vojáků z bezpečnostního personálu a zaujali obranné pozice. Ke Garikovi přišel doktor a ošetřil mu hlavu vojenským medikitem. Poté Garik z pozdra u opasku vyndal svou pistoli a zkontroloval, jestli je nabitá. Zaujal obrannou pozici za svým stolem a čekal.

Z reproduktorů se ozval zvuk: „Vojáci Země, vzdejte se! Hovoří k vám K´Lurr, vůdce kmene Zghor. Jste obklíčeni a nemáte žádnou šanci, do třiceti minut vás nechám na pokoji, potom chci slyšet vaše rozhodnutí.“

Reproduktor zmlkl. Velitel stanice Pluto, plukovník Sharoon, vstal ze své bojové pozice a pronesl: „Jsem v armádě dlouho, je mi padesát tři, nemám ženu ani dítě a ještě jsem nebyl v zajetí a nehodlám na tom nic měnit, nebude mi vadit, jestli se vy vzdáte, kvůli rodině nebo prostě jen proto, že jste srabi, ale já budu bojovat do posledního dechu!“ Dokončil plukovník svůj proslov a vytáhl pistoli. Ne všichni vojáci s ním však souhlasili. Velín se brzy rozdělil na dvě skupinky, jedna se vydala k únikovým modulům vzdát se nepříteli, druhá zaujala obranné pozice a část posádky se postavila k ovladačům zbraní.

„Gariku, mám pro vás speciální úkol,“ řekl plukovník a přistoupil ke Garikovi, vzal ho za rameno a odešel s ním dál od ostatních.

„Gariku, víte, jak tu před týdnem přistál ten pilot? Přiletěl ve stíhačce tipu stealth.“

Pokračování příště…